Ooops, I did it again.

Sedím na studené podlaze, všude kolem tma, jediný paprsek světla vychází z nedovřené ledničky vedle mě, které stejně přes proudy slz, které stékají z očí, sotva vidím. Je mi hrozně zle. Fyzicky i psychicky.

Zase jsem TO udělala a nevím proč.

„Jsem neschopná.“

„Nikdy to nevydržím.“

„Jsem tlustá.“

„A odporná k tomu.“

Ti všichni, co mě nazývají špeku, velrybo, tlusťoško měli pravdu. I ti, co říkali, že jsem neschopná a nic nedokážu.

Cítím se hrozně a tím nemyslím to, jak je mi na zvracení, ale zklamala jsem. Zase sama sebe.

„Od zítřka začnu cvičit.“

Ráno se budím s žaludkem, jako po té nejvíc prokalené noci. Tohle je fakt mnohem horší, než kocovina. A to fakt fyzicky psychicky.

Den první, super, dieta, fitko, paráda.

Den druhý, stres v práci, zase se mi něco nepovedlo. Jsem neschopná. Achjo. Moje cesta domů vede přes obchod.

„Hlavně nikoho nepotkat!!“

Ták nasadit kapuci a kličkovat uličkama.

Super, už to láduju do košíku, jeden donut, druhý donut a když už, tak už si tam dám i chipsy a kinder bueno.

Tak se koukám do toho košíku a letím k pokladně.

A najednou jsem uprostřed uličky a naproti mě on. Filip. Sakra. Co mám dělat? Vyhodit ten košík do vzduchu? Třeba si nevšimne. Nebo mám skočit do toho regálu s čokoládama a dělat, že jsem jedna z nich?

Třeba si ještě nevšiml. Možná se stihnu otočit. 

„Ahoj Kájo!“ sakra, tak si mě asi všiml.

„Čau..,“ s falešným nadšením odpovídám.

„Jak se máš?“

„Ale jo jde to, co ty?“ do toho se snažím zamaskovat košík plný sladkostí.

„Super! Si nějak přibrala ne?“

Hmm, super, to jde tak vidět?  „To víš, nová práce a nemám tolik času chodit do fitka,“ a vidím, jak jeho pohled skenuje můj košík, nejraději bych se propadla. 

„Aha, no nic, musím letět, čau.“

„Ahoj…“

Super, tak to je teď úplně v prdeli. On mě viděl, viděl můj košík.

Teď už je to jedno, můžu tam klidně narvat další dvě čokolády, to už mě nezabije.

Platím na samoobslužné pokladně – pohled prodavačky bych nezvládla. Věci okamžitě strkám do kabelky a skoro běžím k autu.

Hlavně ať už jsem doma.

Vůbec nevnímám cestu, jen se telepaticky spojuju s tím jídlem, co vezu na zadní sedačce.

Ne, to vydržím domů.

Parkuju auto před domem, zase skoro utíkám domů.

„Mami?“ uf,čistý vzduch.

Zaplouvám do pokoje. Ani se neobtěžuju sundavat bundu.

Sedám na postel a už šustí první sáček.

Obaly se kupí.

Já už dávno necítím chuť jídla.

Nejde o tu chuť. Jde o ten pocit.

Nějak se zaplnit.

Zadupat všechny ty blbé emoce jídlem.

Ale jako by se můj mozek vypl.

Jako bych byla najednou nějaký predátor na lovu.

Nic okolo pro mě neexistovalo.

Nemohla jsem racionálně uvažovat.

Nemohla jsem skončit jíst dřív, než nezbylo v mém dosahu žádné jídlo.

Až pak jsem zjistila, že jsem úplně plná.

Že jsem to udělala zase.

Jako bych se probrala z nějakého transu nebo co.

Jako bych to ani nebyla já.

Jako by mě někdo ovládal.

Ooops, I did it again.


3 Replies to “Ooops, I did it again.”

  1. Klara

    No tak mužů říct,ze tenhle článek mi vyrazil dech. Protože téměř identicky jsem napsala včera,stejný pocit neschopnosti, bezmoci, zoufalství. Ale hlavní je to nevzdat, požádat o pomoc a nedat se! Není to lehké a je potřeba o tom mluvit! Takže díky za článek! Hnedka je to tak nej snazší..

  2. Anna

    Did it again 5 minut ago…. se zvracenim… a pak jsem se znovu docpala… po mesici… a to jsem si myslela, ze je to uz dobry.

    P.S. Holky, mate nekdy pocit, ze Vam praskne zaludek z toho jidla?? Vetsinou to zapijim jeste kolou nebo jinou vodou, aby se mi lip zvracelo, tak nevim, jestli to neni tim…

    P.P.S. Nejsem tlusta, mam hezkou postavu, ale nekdy bych chtela byt tlusta, aby se na me lidi nedivali, ze jsem sexy…

    A tohle neni hoax, i kdyz to tak muze znit, ale kazdej ma ty problemy vyvolany necim jinym, tak bych byla nerada kdyby me tu nekdo hejtoval za moji pricinu (myslim, ze to je ona)

    • Admin

      Zkus napsat do Fóra, mělo by to jít anonymně, pak to budu sdílet na stránku a možná se najde někdo, kdo ti bude umět odpovědět líp, než já.

      Ty bublinky to určitě ještě zhoršujou, to pnutí žaludku :/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *