Máš z jídla výčitky? Aneb uzavírám jednu kapitolu

Když jsem zakládala profil a blog Silaček, brodila jsem se v poruše příjmu potravy až po uši. Často jsem toto téma otevírala a chtěla jsem být podporou i pro vás, abyste věděli, že to, co vás trápí není slabá vůle, ale zakódovaný problém hluboko ve vaší hlavě a je třeba to řešit. Taky abyste pochopili, že není v pořádku být otrokem jídla a životního stylu, není v pořádku každý týden začínat novou dietu nebo mít výčitky z jídla. A už vůbec není v pořádku zvracet či používat laxativa.

Dnes vzniká tento článek, protože vám chci i nadále být podporou. Chci abyste věděli, že tento problém JE řešitelný, jen potřebuje svůj čas a práci. Jen ho už nechci rozebírat na denní bázi a v rámci Instagramu chci toto téma pomalu uzavřít. Jsem totiž hrozně ráda, že toto téma už není tabu.

Naděje pro všechny, kteří si myslí, že jsou beznadějný případ.

Existuje cesta ven, jen neexistuje žádný recept na to, jak přesně to dokázat. Každý jsme individuální, u každého je ta příčina trochu jiná, každý potřebuje individuální přístup a na ten správný přístup musíme každý přijít sám, nejspíš metodou pokus-omyl.

Přiznat si problém

Pokud si to, že máš problém přiznáš, je to první krok k úspěchu.
Máš problém pokud:
– Máš výčitky z jídla
– Zajídáš nekontrolovatelně své emoce
– Neustále máš nutkání začínat nějakou dietu
– Odměňuješ/trestáš se jídlem
– Odpíráš si jídlo, na které máš chuť
– Máš strach z nějakých konkrétních potravin („Po čokoládě přiberu“)
– Pořádáš nekontrolovatelné večerní nájezdy na ledničku
– Přejíš se do stavu, kdy je ti fyzicky i psychicky zle
– Někdy zvracíš po jídle
– Odpíráš si jídlo, když máš hlad
– Schováváš se s jídlem
– Těšíš se, až se budeš moct najít, myslíš jen na jídlo (Třeba v práci nebo ve škole myslíš jen na tu pauzu a nedokážeš se soustředit na práci)

Začít hledat řešení

Je důležité zjistit, proč jste se do takovéto situace s jídlem dostali, někdo to zvládne sám, někdo v této chvíli vyhledává odbornou pomoc.

Pokud byste se pro odbornou pomoc rozhodli, doporučuji terapeutku Kláru, která se na PPP specializuje nebo také organizaci Anabell.

Sezením s terapeutem ale práce nekončí, je potřeba pomalu to, co s terapeutem probíráte aplikovat. Hledat si vztah k jídlu a odbourávat svoje strachy.

Je to v hlavě

Pomáhá o svém problému mluvit, mě osobně hrozně pomohlo, když jsem o tom napsala na blog.

Pomáhá vizualizace toho, že jídlo není nebezpečné a nemá nás ovládat. Pomáhá s jídlem i mluvit, například při jeho přípravě, vím, že to možná zní bláznivě…

Pomáhá odstranit pravidla, které jsme si stanovili a začít poslouchat své tělo, které možná ze začátku bude hrozně zmatené a nebude vědět, co se od něj očekává, ale ono chce čas.

Pomáhá odstranit váhu, jak osobní, tak váhu na jídlo.

Už jsem to zmiňovala několikrát

Mě ze začátku pomohlo odstranit všechna pravidla, tabulky, počítání, tréninky… Začala jsem věřit svému tělu, že ono ví, co je pro něj nejlepší a řekne si o to. Po dlouhých letech, kdy jsem do sebe cpala rádoby zdravé potraviny (protein, semínkové chleby plné éček, suchou rýži s masem…), si tělo řeklo, že chce hlavně sladkosti a já mu je přestala odpírat. Potřebovala jsem dát do pořádku prvně svůj vztah k jídlu – potřebovala jsem přepnout hlavu a nepřemýšlela nad tím, jestli to pro tělo zdravé je nebo není. Ono to, co jsem dělala několik dlouhých let předtím taky zdravé nebylo.

Můžu říct, že se mi podařilo ty strašáky odstanit

Ale začal jiný problém, jídlo, které jsem si dopřávala nebylo většinou moc zdravé a já konečně chtěla být zdravá, ne jen psychicky ale i fyzicky.
Začala jsem se zajímat o složení stravy trochu víc. Ne tak, jak dosud – podíl SBT nebo kalorie, ale hlavně o to, jak kvalitní potraviny tělu dávám a co to dává mě. Zjistila jsem, že se ve většině času láduju jen prázdnými kaloriemi, které v konečném důsledku mému tělu nic nedávají a naopak mi jen přihoršujou – bolesti hlavy, akné, nadýmáni…

Narazila jsem na Low carb

Já před rokem bych řekla, že Low carb je jen další poruchou přijmu potravy, ale není to tak. Já nemám panickou hrůzu z cukru, ani nemám určenou horní hranici přijmu sacharidů, pokud mám na sladké či na větší množství sacharidů opravdu chuť, tak si to neodpírám, ale snažím se přemýšlet zda si to sladké dávám proto, že bych měla (že se to očekává na oslavě, nebo když jsem v kavárně) nebo opravdu mám chuť – a tu chuť mám opravdu málokdy.

Naučilo mě to přemýšlet o tom, co se s potravinami v mém těle děje a po čem mi fyzicky bude lépe. Naučilo mě to nemít výčitky, zjistila jsem, že je v pořádku mít někdy jedno velké jídlo za den a jindy 4 malé. Nepřemýšlím při práci nad tím, kdy bude konečně čas na svačinu, ani od rána nepřemýšlím, co si dám dnes k večeři – dám si, co zrovna doma bude.

Nedodržuju striktní režim, poslouchám své tělo.

Občas mám chuť na něco bezmaseho, jindy na pořádnou flákotu masa, někdy na horu zeleniny a někdy bych zabíjela pro rýžové nudle a donut. To jak jím neškatulkuju.

Pokud i vy tápete a vyzkoušt Low carb vás láká, procházím teď vedeným programem Cukrfree, který pomáhá lidem hledat zdravý vztah k jídlu, jak samotným jídlem tam pomáhá odblokovávat hlavu pomocí vizualizací a různých cvičení.

Díky naší spolupráci máte 10% slevu na tento program s kódem Silacky10.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *