Moje máma byla alkoholik

Moje máma byla alkoholik. Otěhotněla nějak záhadně, nikdo se nikdy nedozvěděl s kým – a vznikla jsem já. Máma pila a kouřila v těhotenství i do porodnice jela opilá. A tak to šlo i dál.

Starala se o mě babička, ale ta zemřela a už se o mě neměl kdo starat. Školka, to já neznám – nebyly na to peníze. Na nic nebyly peníze, jenom na alkohol, proto byla matka šíleně zadlužená. U nás doma se kouřilo a pilo a pořádaly se ohromné párty. Hruza byla, že jsem neměla ani svůj pokoj a vše se odehrávalo v jedné místnosti.

Máma si zvala samé chlapy a ti sahali i na mě. Ne, nebylo to ani trošku příjemný. Nemohla jsem se smát, jinak bylo zle. Ani si hrát. Jen dělat to, co si řekli a matka z toho měla srandu. Nikdy se mě nezastala, občas jsem se musela napít s nima – pak po nich vše uklidit, když usnuli.

Nikoho nezajímalo, že mám školu a musím se do ní připravit. Neměla jsem věčně pomůcky, jídlo a ani oblečení. Smrděla jsem kouřem a vším možným, protože u nás se ani nepralo. Bylo mi strašně. Ve škole. Všude.

Neměla jsem kamarády.

Jen jednu jedinou kamarádku, která měla super mámu a brala mě jak vlastní, ale to už je bohužel taky všechno dávno pryč. Občas jsem u nich přespala, vykoupala se a dala si OBĚD! Byl to pro mě svátek. Jsem za to strašně vděčná, že jsem měla tu možnost tohle poznat. Venčily jsme spolu psy sousedům, pomáhaly louskat oříšky a vždy jsme za to něco dostaly.

Když mi bylo deset let, matka se odstěhovala neznámo kam a mě nechala jen tak. Byla jsem ve škole a neměla se kam vrátit, tak jsem začala bojovat. Sem tam drobák za pomoc na kus jídla, oblečení po té kamarádce, díkybohu se vždycky našla dobrá duše, co mě u sebe nechala přespat.

Pak si pro mě jednoho dne přišla do školy sociálka. Měla jsem strach.

Chtěli všechno vědět, na vše se ptali a já nevěděla, co můžu říct. Nic se nedělo. Když mi bylo jedenáct, matka mi u místního bezdomovce  nechala vzkaz, ať se stavím o Vánocích na danou adresu. Došla jsem tam a na adrese byla polorozpadlá smradlavá chajda, desítka starých chlapů, všichni opilí, anebo zfetovaní?

Dostala jsem pod stromeček jogurt. Jahodová Dobrá máma-ironie osudu. Dodnes si to pamatuju.

Celkem jsem si to vychutnala. Po půlnoci se začali všichni hádat a já ležela na zemi a snažila se spát. Jeden chlap po mě vyletěl s nožem v ruce, že se prý na něj dívám a když jsem začala brečet, matka se smála a řekla mi její oblíbenou větu:

,,Můžeš si za to sama.“

A ja utíkala. Ve 4 ráno. K té kamarádce. Zůstala jsem u nich do února, pak přišel dopis z OSPOD, že jdu do ústavní péče. Sbalila jsem si pár věcí, co jsem měla a náhradní maminka šla se mnou a plakala. Předala mě řediteli dětského domova a musela odejít.

Měla jsem strach.

Smáli se mi ve škole.

Chtěla jsem jít na strojírenství a nebo automechanika, ale ředitel řekl, že se to ke mě nehodí a tak mě přihlásil na prodavačku.

Jednoho dne jsem potkala jsem známou, která mi nabídla, že mě odveze domů. Ona měla u sebe bordel (piko) a nabídla mi ho se slovy, že tohle všechno vyřeší a bude mi už navždy dobře.

Já to neznala a tak jsem si dala.

A byla jsem s prominutím úplně v prdeli.

Já měla pervitin.

,,Mám zkurvenej život. Proč sama sebe trápím ještě víc? Já si přece zasloužím víc! Konečně krásný život.“


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *