Přežila jsem vlastní smrt

Před nějakou dobou jsem na instagramu narazila na Markétku. Krásnou slečnu! Ale po chvilce projíždění jejího profilu jsem si všimla něčeho, co mi nedalo nenapsat ji s prosíkem, aby se s námi podělila o svůj příběh. Markétka mi vyhověla, takže tady je:

V roce 2016, přesněji 9.5.2016, jsem měla hodně zlou autonehodu. Z auta mě vystříhávali cca půl hodiny, hodně doktorů a záchranářů tvrdili a vlastně do teď tvrdí, že je to obrovskej zázrak, že jsem ještě tady.

Abych sepsala co všechno mi bylo: asi nejhorší byla ruptura aorty, to znamená, že mi praskla nejsilnější tepna v těle a to srdeční, na tohle umírá 97% lidí, ale já to přežila a zvládla jsem i transport vrtulníkem do FN Olomouc. Další v pořadí byla ruptura plic, jater a natržená slezina. Zlomená ruka,pánev a kyčel. Na pravé noze rozdrcené koleno, a otřes mozku.

Tohle všechno jsem zvládla a prozatím nemám žádné trvalé následky s tímto spojené. A teď se dostávám k mé levé noze. Ta na tom byla hodně špatně, dvojitá zlomenina stehenní kosti dvojitá zlomenina bérce, otevřená zlomenina bérce. Řekla bych to tak, že mi vlastně kus nohy chyběl.

Nic z toho si nepamatuji, cca 4 dny jsem ležela v umělém spánku. Po probuzení v nemocnici si pamatuji jenom šok, ani neumím slovy popsat mé pocity, zmatení a strach.

Byly to šílené bolesti a utrpení. Ale v nemocnici se nechtěli vzdát a nohu zachránili. Vložil se do toho plastický chirurg, který mi odebral hodně velký kus svalu ze zad a dal jej na mé lýtko. Tahle operace byla hodně náročná, asi týden jsem nevěděla o světě a byl to dosti nejistý zákrok, zda to noha příjme nebo ne.

Už v té době jsem měla na výběr, buď tohle riskovat nebo si nohu nechat vzít. Byla jsem rozhodnuta bojovat a šla do toho. Ještě v roce 2016 v srpnu, jsem podstoupila intenzivní rehabilitační cvičení, bylo to hodně náročné a hodně bolestivé. Od května do srpna jsem jen ležela, nemohla se hýbat.

V srpnu mě pozvolna učili sedat, chodit a vrátit se do normálního života. Byla to hodně dlouhá doba, ale na vánoce už jsem jela domů po svých s dvěma podpažními berlemi. Chůze byla bolestivá, měla jsem zkrat 4 cm, tudíž jsem chodila pouze po špičce, navíc jsem měla všude jizvy a levá noha byla dosti ošklivá.

Byla jsem první v ČR kdo tohle podstoupil.

Hodně těžké psychicky byly pohledy ostatních a šuškání, ale tohle všechno mi bylo jedno. Já jsem přežila vlastní smrt a všichni ostatní mi byli opravdu fuk, i když to hodně zamrzí a hodněkrát jsem probrečela noc a říkala si, proč se to muselo stát zrovna mně.

Tohle všechno se dělo od května 2016 do únoru 2017. Pak přišla hodně špatná zpráva, dostala jsem hodně zákeřnej zánět, se kterým jsem chodila na opakované bolestivé zákroky. Bohužel nic nepomáhalo a já trpěla bolestí, asi za cca půl roku se zánět prokousal do kostní dřeně tzv. osteomyelitida.

S tímhle jsem žila až do letošního ledna kdy jsem měla za sebou 30 operací a plných narkóz. Bohužel jsem na nový rok dostala sepsi, otrava krve a možnost napadení orgánů zánětem.

Tak se rozhodlo 11.1. 2017 jsem podstoupila amputaci levé nohy, je to amputace vysoká, tzv. exartikulace v koleni. Nyní rehabilituji, učím se o protéze a vděčím pánu bohu, že jsem dostala druhou šanci žít.

I bez nohy se dá komfortně žít, ano hodně lidí kouká, ale to mě nedonutí sedět doma a utápět se, že nemám nohu. A chci ukázat všem, že tohle není konec světa a žena nemusí být dokonalá, aby se cítila krásná.


2 Replies to “Přežila jsem vlastní smrt”

  1. Barbora Kafková

    Vím, jaké to je nosit hendikep. Jinakost, vyvolává v lidí zvědavost, lidi se koukají, někteří se zeptají nebo lituji, někteří komentují… No jo bohužel, lidi umí být hnusný, ale proč bychom se měli bavit s povrchními lidmi. Co dělá víc člověka člověkem, dvě ruce, dvě nohy a co ti, co kradou, kdo je víc člověkem, kdo tak vypadá, nebo se tak chová…
    Příběh jsem přečetla jedním dechem.
    Ta žena, má neskutečnou vnitřní sílu a odhodlání. Přežít autonehodu je jedna věc, ale přijmout to, co život nastaví je druhá. Nejsem věřící, ale já si pořád říkám, kdyby ten někdo nahoře věděl, že to nezvládnu, nepostaví mě před určité situace.
    Markéta je neskutečná!
    Není to totiž jenom o tom přijmout něco, co těch milion věcí o kolo, změn, čeho se musí vzdát, to už málo kdo vidí…smekám. Jsem ráda za tak silné lidi od kterých si můžu brát a díky tomu brát svoje nedostatky s grácií. Od Markéty si beru hodně.
    Děkuji

  2. Barbora Kafková

    Ahoj,
    teď jsem trochu relaxovala a dovolenkovala, ale pořád Vás sleduji. Mrzí mě, že jsem nemohla na ,,srazík“, kde jsem Vás mohla konečně více poznat, co si budeme povídat, relax u moře taky nebylo vůbec nic špatného =D. Nicméně, se budu těšit na další možnost ;).
    Na příběh Markéty, jsem musela reagovat uhned, ale víme jak je to s internetem v zahraničí, tak píši ještě jednou =).

    Vím, jaké to je nosit hendikep. Jinakost, vyvolává v lidí zvědavost, na dovolené jsem si toho všimla sama dvojnásob, lidi se koukají, někteří se zeptají nebo lituji, někteří komentují… No jo bohužel, lidi umí být hnusný, ale proč bychom se měli bavit s povrchními lidmi. Co dělá víc člověka člověkem, dvě ruce, dvě nohy a co ti, co kradou, kdo je víc člověkem, kdo tak vypadá, nebo se tak chová…
    Příběh jsem přečetla jedním dechem.
    Markéta, má neskutečnou vnitřní sílu a odhodlání. Přežít autonehodu je jedna věc, ale přijmout to, co život nastaví je druhá. Nejsem věřící, ale já si pořád říkám, kdyby ten někdo nahoře věděl, že to nezvládnu, nepostaví mě před určité situace.
    Markéta je neskutečná!
    Není to totiž jenom o tom přijmout něco, co těch milion věcí o kolo, změn, čeho se musí vzdát, to už málo kdo vidí…smekám. Jsem ráda za tak silné lidi od kterých si můžu brát a díky tomu brát svoje nedostatky s grácií. Od Markéty si beru hodně. Děkuji
    =)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *