Rozhovor – Petr Mutinský, Moje Vize

Jé důležité hledat inspiraci u druhých – ne kopírovat, inspirovat se. Mezi lidi, kteří inspirují mě patří taky Petr Mutinský, kterého můžete znát jako tvůrce projektu Moje Vize  ( osobní instagram @petr.mojevize ).

Péťa mě zaujal na první pohled na jeho Instagram.
Proč? Protože spousta kluků/ chlapů v jeho věku má jako zájem alkohol, párty ,a zase alkohol a párty, sem tam sbalí nějakou holku a taky chodí jen tam bezmyšlenkovitě pumpovat svaly do fitka, aby měli na co tu holku balit…

No dobře, to trošku zveličuji, nebudu házet všechny do jednoho pytle, ale jakmile kliknete na stránky či instagram od Péťi, nerozsvítí se vám v hlavě taková ta kontrolka „ten je stejný jako ostatní“, ale na první pohled uvidíte zajímavý profil zajímavé osoby.

A už dost mých trapných keců, Péťu jsem pro vás trochu vyzpovídala a já budu hrozně ráda, když vás zaujme a něco vám to přinese!

Ahoj Péťo, mohl by ses nám krátce představit?
Kolik ti je let? Odkud pocházíš? A co vlastně děláš?

Ahoj Karol. Jmenuji se Petr a je mi 21 let. Bydlím kousek od Prahy, kam denně jezdím studovat, trénovat či se potkávat s přáteli.

Jsem mladý muž, kterého ve zkratce zajímá komplexní seberozvoj – nejde však o pouhou teorii, pouze spirituální či motivační řeči, ale o zkvalitňování a zjednodušování života, ve všech možných životních disciplínách. Snažím se být jak mužem slova, tak mužem činu.

Jsou dvě oblasti, kterým se primárně věnuji – tělo, a mysl. Tedy fyzické a psychické stránce (které dále můžeme různě rozdělovat. Zatím nevím, jak pojmout stránku duševní, ale myslím, že to jde ruku v ruce). Má filosofie je, že nestačí číst knížky, měnit své myšlení a povídat si o tom, ale také něco pro to reálně dělat, překonávat se, vzdělávat, učit se novým věcem.

Pro psychickou stránku čtu mnoho zahraničních studií, článků, sleduji různé influencery, čtu jejich knihy, ale také aplikuji sebekoučování, studuji obor Psychologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a nechávám se již přes rok koučovat od bývalému viceprezidentovi Mezinárodní federace koučů ICF ČR. Také jsem absolvoval nespočet psychologických přednášek a postavil se svým strachům. Samozřejmě nestačí pouhá teorie, proto krom koučovacích zkušeností a praxe jsem měl stáže v různých institucích s mentálně a fyzicky handikepovanými, či dokonce v hospici, kde jsem se staral o umírající klienty a dokonce smrt zažil.

Pro tělesnou stránku se snažím co nejvíce hýbat. Krom občasného vyzkoušení parkouru, neustálého střídáni tanečních stylů a pohybových workshopů, se také věnuji momentálně józe, kalistenice (posilování s vlastním tělem), bodybuildingu, silové gymnastice, dále Qi Gongu, a nyní se chystám zkusit boulder. Rád bych jednoho dne začal i se vzpíráním.

Jak ses dostal k tomu, co děláš?
Jak tě napadlo studovat obor, který studuješ? 

Jednoduše. Nebyl jsem se sebou spokojený a upadal do čím dál většího smutku. Říkal jsem si, že když člověk může svůj stav takto zhoršovat, jaké by to bylo jej zlepšit? A kam až sahá jeho potenciál? A tak jsem před 6 lety na sobě začal denně pracovat. Udělal jsem obrovské množství chyb. Ale jen díky něm jsem si mnohé uvědomil a mnohým prošel.

Nenapadala mě žádná jiná škola, kterou bych chtěl dělat, a na studiu oboru mé fakulty mě lákaly tamější osobnosti a předměty, které jsem nikde jinde neviděl. Zvlášť velkým vzorem je pro mne pan docent (zároveň psycholog a kouč) Radvan Bahbouh, jehož knížka Pohádka o ztracené krajině mě nesmírně v mnohém inspirovala. Je skvělé se učit od takovýchto osobností.

A jaká je vlastně Tvoje Vize?

Mou vizí je žít své sny. Dosáhnout všeho, co jsem kdy chtěl. A zatím se mi vše daří. Součástí mé vize je inspirovat druhé a pomoci jim k tomu samému. Přál bych si, aby více lidí dělalo, co je baví, více lidí se hýbalo, více lidí dělalo věci vědomě – co jedí, co nakupují, jak se chovají, jak přemýšlejí.

Líbí se mi představa vnitřního klidu, vyrovnaného života, dobrého a zdravého jídla, plno různorodého pohybu, a aktivní práce na sobě, například i ta mentální. Setkávání s optimistickými a fajn lidmi, kteří se radují z maličkostí, pohybu, dobrého jídla. Kteří o věcech upřímně a otevřeně komunikují a vzájemně se podporují. Cestování a poznávání světa, přírody, a jiných kultur. A samozřejmě pomoc druhým.

A s obrovským nadšením mohu říci, že se mi vše takto plní!

Říkám tomu vize, protože vize je něco, co si představíme, jak chceme, aby bylo, a poté děláme jednotlivé postupné kroky pro to, aby se to splnilo. Název Moje Vize má svůj důvod. Jednak má každému při přečtení připomínat, že má mít svou vizi a uvědomovat si jí. A jednak vědět, že to má být jeho vize. Ne vize nějakého jiné člověka. Ne naše vize. Ale jeho či její vlastní. Každý z nás má jiná přání a sny. Proč tedy chtít žít život někoho jiného či se snažit žít podle přání druhých?

Vím, že jsi i trenér, jak dlouho se cvičení věnuješ? A taky nejsi trenér jako většina ostatních, co tě odlišuje?

Věnuji se mu už delší dobu, ale teprve korektně jsem začal po dokončení fitness kurzu, od dubna 2017, kdy jsem začínal mít své první větší progressy.

Od většiny mě odlišuje má filosofie. Chci, aby se lidé cítili dobře, aby měli ze cvičení dobrý pocit. Ale krom pocitů i dobře vypadali, spravili své dysbalance, a naučili se těla opravdu využívat. Jde tedy o kombinaci dobrého pocitu, vzhledu a funkčnosti těla, kam patří např. síla, mobilita, flexibilita.

Také všechnu svalovou hmotu od dob cvičení jsem nabral na veganské stravě. Tímto stylem se stravuji již třetím rokem. Je to typ stravy, který mi vyhovuje, ale nikomu jej nenutím. Mnoho mých klientů a klientek se stravuje odlišně.

Krom této filosofie se snažím o velice individuální přístup. Se svými klienty spolupracuji online přes efektivně zavedený systém a několikrát do týdne jim odpovídám. Neustále vše zaznamenáváme a díváme se na mnohem více věcí, než jen cvičení. Dost je v tom zahrnuta i psychická stránka.

Co bys poradil holkám(třeba i klukům), které bojují samy se sebou? S nízkým sebevědomím, výčitkami z postavy, či psychickými nemocemi? 

Prvně nebojovat. Přijmout svůj stav. Přijmout, jak věci jsou. Reálně se podívat, jak to vypadá, co se děje, a zhodnotit, jestli je to pro ně dobré. Vždy je dobré si uvědomit, že by to mohlo být mnohem horší, že na tom i jiní jsou horší. A ještě lepší je, uvědomit si, že to může být lepší. Stejně jak se člověk do dané věci dostal, tak se z ní může dostat ven. Akorát si musí uvědomit několik dalších věcí:

1) musí změnu doopravdy chtít. Pokud člověku jeho nemoc či stěžování si vyhovuje, proč by měl svůj život měnit? Pokud ho ostatní obdivují díky neustálému zápasu s nemocí, neztratí poté onen zájem? Vím, že mnoho lidí to tak má.

2) musí chtít od života víc, a věřit, že může mít víc

3) mít vizi toho, jak by chtěl žít, proč by tak chtěl žít, co by mu to dodalo

4) nebát se jít za odborníky, hledat si mentory, kouče, není ostuda hledat pomoc. Já ji vyhledávám neustále. Protože jedině tak se mohu rychleji posouvat a mohu se učit z chyb druhých.

5) mít velké cíle, činit malé krůčky – člověk chce být sebevědomý, ale co pro sebe dělá? Je si vědom sám sebe? Pečuje o sebe? Nebo se jen sebevědomě snaží působit? Je rozdíl mezi působením a opravdovým bytím.

6) uvědomit si, že vše se dá změnit. Člověk je velice přizpůsobivý tvor, který dokáže přežít v různých podmínkách a měnit své tělo i psychiku do, řekl bych, velké míry.

7) najít příčinu – proč jsme, tam kde jsme, kvůli čemu a komu to děláme?

8) aktivně hledat a dělat všechno pro to, aby člověk dosáhl svého.

Prošel sis ty sám někdy nějakým těžkým obdobím, kdy si nevěděl kudy dál ?

Ano. Ale řekl jsem si, že je to hloupé. Být pořád smutný, demotivovaný, nevědět, co dělat, co mě baví. Takový život jsem žít nechtěl. Chtěl jsem od života víc. Doopravdy jej žít. A to za jakoukoliv cenu. Ztratil jsem proto mnoho přátel, rozpadlo se mi několik vztahů, prožil jsem si, řekl bych, opravdu náročné chvíle, a mnoho bolesti. Ale vždy jsem šel dál. Protože jsem se nechtěl život jen odžít. Chci vědět, jakého potenciálu mohu dosáhnout, jak mohu co nejvíce lidí inspirovat a pozitivně změnit k lepšímu, a co vše za krásy i zkušenosti nám život nabízí.

Pokud se vám takováhle forma článků líbí, budu ráda, když mi to dáte vědět a taky budu moc ráda, když mi napíšete, koho mám vyzpovídat příště!

S láskou
vaše K♥


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *